Den 9: Když jsou v Pontovedra vedra

Trasa: Redondela > Pontovedra
Vzdálenost: 20 km
Do cíle zbývá: 68 km

Jeden blb (už od pohledu) si nařídil budíka na pátou a pak si hodinu četl. Takže vstát v šest nebyl zase takový problém. Byla ještě tma – na cimře i venku. Vyrazili jsme už před sedmou a počítali poutníky, které předbíháme. Po pár prvních kilometrech jich bylo osm. A to nás plánovači trasy zase nešetřili, hned zkraje jsme si dali slušné stoupáky. Běhna tvrdí, že tady nejsou kopce, ale jenom kolmý roviny. Má recht.

Vlastně bylo hrozně fajn jít za rozbřesku a cestu zpříjemnilo i několik improvizovaných stánků s občerstvením a čím dál cennějšími razítky. U jednoho z takových stanovišť (člověk si fakt připadal jako na pěší verzi závodu Vuelta a España) na nás čekal i bezprizorní psík. Stačilo ho chvilku hladit a už nás doprovázel na dalším úseku. Dalo docela práci ho přimět, aby se vrátil tam, kde dostává každý den aspoň nažrat. Pojmenovali jsme ho Peregrino (poutník), ale jeden nejmenovaný remcal měl poznámky, že je to moc dlouhý, takže je to nakonec Grino. Trang si ho chtěla odvézt, ale nevešel se jí do toho jejího minibatůžku.

Procházeli jsme úrodným krajem a plodiny byly nasázeny tak hustě na sebe, že docházelo až k botanickým hádkám:

Já: „Tyjo, ten fíkovník je úplně obsypanej.“
Běhna (asi tři metry přede mnou): „To je vořech, ty fíku!“
Já: „To je fík, ty vořechu!“
A takhle my si tady žijeme.

Naše tempo bylo tak vražedné, že na rozcestí v poslední třetině trasy jsme si vybrali o kilometr delší variantu. Vedla přírodou (ta druhá po silnici), krásným lesem, který byl hlavně ve stínu! Což se dneska hodně hodilo, protože do města Pontevedra dorazila vedra. A my do něj dorazili už v 11:30, takže jsme si vytvořili aktuální rekord. Když jsem dneska viděl výškový profil posledních tří úseků, nemám obavu, že bychom ho ještě překonali.

Každopádně výšlap byl fajn, užívali jsme si ho. Ale to nejlepší nás teprve čekalo. Včera a dneska se v Pontevedře (zní to dost divně, ale snad je to tak správně) konal festival, který měl připomenout fungování města ve středověku. Nejenže byly všude v centru stánky s různými dobrotami, ale hlavně místní tenhle svátek nejspíš opravdu berou za svůj, protože naprostá většina z nich byla oblečená do kostýmů, bavili se, hodovali, zpívali a tancovali. Úžasná atmosféra, kterou jsme s úsměvem pozorovali, lehce záviděli španělský temperament a báli se, že jestli si dáme ještě drink, přidáme se k nim. Místo toho jsme si udělali fajnový piknik na zahradě u dnešní ubytovny a bavili se mj. i o tom, že si moc neumíme představit návrat do „normálu“. Prožíváme tu nejednu bolest, ale na druhou stranu opojnou svobodu. Ale o tom až na konci, nechci předbíhat.

Dneska se to tu vtipy moc nehemží, ale nebojte, my se smějeme pořád. Jen to prostě nejde všechno přenést. Tak snad to bude zase příště i pro vás trochu zábavnější 😉

Dobrou a zase někdy hola!

5 klíčových výrazů dnešního dne: #kolmarovina #grino #trhamerekordy #temperament #piknik

Sledujte můj cestovatelský profil na facebooku a neuniknou vám nové příspěvky 😉

12 lajků

0 komentářů k "Den 9: Když jsou v Pontovedra vedra"Přidejte vlastní →

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.