Den 3: Kivi má kiwi

Trasa: Esposende/Marinhas > Viana do Castelo
Vzdálenost: 23 km + 5 km po městě

V první řadě bych chtěl pozdravit našeho věrného čtenáře Štěpána. I kdyby ty moje ptákoviny neměl číst nikdo jiný, pro něj budu psát dál, protože on se prý bez toho ráno už ani nevys… Je to pro mě obrovská pochvala!

Ráno jsme si přivstali a tak nějak jsme cítili, že to bude velký špatný. Bolesti přes noc moc neustoupily. Takže jsme pravidelnou selfie chtěli nejdřív udělat na krásném hřbitově hned naproti kavárně, kde jsme si dopřáli lehkou snídani. Jenomže je zrovna neděle a hřbitov se hemžil pozůstalými. Nechtěli jsme jim kazit pietu, tak jsme se nakonec vyfotili u něčeho, co aspoň zdánlivě připomínalo náhrobní kámen.

U jednoho vesnického obchůdku trochu překvapila Trang informací, že si jde koupit houbičky. Divil jsem se, jak si je tak jistá, že zrovna tady budou mít tenhle matroš, a co s ním bude dělat. Nakonec se ukázalo, že chce houbičky na nádobí, kterými si podloží popruhy u batohu, aby ji nedřely do holého těla. A jestli tvrdí, že španělsky umí jenom trochu, tak bych tomu moc nevěřil, protože říct si (ne ukázat) Portugalce o to, aby vám zbytečně velkou houbu rozstříhala na menší kousky, není žádná legrace.

Dneska jsme nasadili rychlejší tempo, abychom byli v cíli dřív a stihli zabrat postele v poutnické ubytovně. Takže jsme se snažili předbíhat ostatní a naopak se předběhnout moc nenechávat. Obzvlášť dvě Němky jsme si vybrali jako nepříjemnou konkurenci. V jednu chvíli Běhnu napadlo, že bychom mohli otočit šipky, nebo nastříkat nějakou novou, ukazující špatným směrem. Bohužel s sebou nemáme žlutý sprej.

Jinak to dneska byla asi zatím nejhezčí trasa, i když poměrně náročná, protože se poprvé objevily i stoupáky a navíc tolik nefoukalo, takže slunce to do nás pralo jak Muhammad Ali do soupeřů v ringu. Ale procházeli jsme parádními vesničkami a hlavně přírodou. Viděli jsme i přípravy na venkovní mši. Mají to tady všechno upravené a flora je tu pastvou pro dobytek i pro oči. Konečně jsme narazili i na kiwi! Kivi nakonec nebyla kanibalkou, protože i tohle ovoce ještě potřebuje trochu dozrát. Dáváme tomu dva dny, Kivi ho má v báglu.

Do cíle jsme dorazili něco před druhou odpolední, bydlíme v kostele. Zítra ráno ho budou muset znovu vysvětit. Město Viana do Castelo je fakt boží! Krásné historické centrum, pohoda u vody a lékárna, kterou jsme vyplenili. Lékárník nás prohlídnul, osahal a pak prohodil, že ty čtyři dny do Santiaga už snad nějak zvládneme. Ale my tam půjdeme ještě devět dní! Je divnej. Sotva jsme vylezli z lékárny, Běhna, který se za námi plazil za zvuku svých žabek připomínajícího razítkování našich poutnických pasů v intervalu tří vteřin, zoufale a prosebně volal na Kivi, že chce pilulku. Radši jsme mu ji dali. Přece jen ho známe. Trang prohlásila, že už s námi nikam nepojede.

Takže suma sumárum zatím nejhezčí den, teď si jdeme nastříkat nohy nějakým zázrakem a rozdělit pilulky. Amen.

Dobrou a zase někdy hola!

5 klíčových výrazů dnešního dne: #houbicky #kiwi #kopecky #cestounecestou #pilulky

Sledujte můj cestovatelský profil na facebooku a neuniknou vám nové příspěvky 😉

26 lajků

4 komentáře k "Den 3: Kivi má kiwi"Přidejte vlastní →

  1. Taky se skvěle bavím 🙂 🙂 🙂 …… myslím při čtení vašeho deníčku ……hodně štěstí

  2. Hmmm, co se dělo v kostele, že ho budou muset znovu vysvětit? To by mě tedy převelice zajímalo, Honzíku.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.