Den 12: Konec, nebo začátek?

Trasa: Padrón > Santiago de Compostela
Vzdálenost: 25 km (ale celkem za celý den víc než 35)
Do cíle zbývá: 0 km

12 dní. 2 země. 267 km (úřady mi potvrdily dokonce 280). Nesčetně vesniček, vesnic a měst; kostelů, kapliček, klášterů a hřbitovů; krásných domů, kde bychom chtěli bydlet; šipek, mušliček a patníků s počtem kilometrů; nenáviděných dlažebních kostek a kamenů; psů, koček, ovcí, koz, koňů, oslů, poníků, ryb; vinných hroznů, citrusů, fíků, kiwi a dalšího ovoce; kukuřičných polí, rajčatových záhonů a obřích dýní; nádherných kytek a stromů; lesů, potoků, řek, mostů, mořských vln, kopců (kolmých rovin); poutníků, milých místních lidí a pozdravů „Bom caminho“ nebo „Buen camino“; piv, coca-col a litrů vody; vtipných hlášek, Běhnových urážek (to sem dávám jenom jako test jeho pozornosti); puchýřů, otoků, náplastí, bolestivých chvil, mastí a pilulek; propocených trik; neposedných myšlenek; krásných okamžiků.

Všechno vyjmenovat nedokážu, ale věřte mi, že to bylo dvanáct dní plných zážitků všeho druhu. A co jsme cítili, když jsme dneska dorazili ke katedrále v Santiagu de Compostela? Nebyla to euforie. Neskákali jsme dva metry vysoko (proboha, to by nás taky zabilo!). Úleva, snad hrdost. Rozpačitost. Včera večer jsme seděli u piva a povídali si o tom, jak jsme ty uplynulé dny viděli, co nám přinesly. Myslím, že to byl ten vrchol – samozřejmě včetně okouzlující pohostinnosti našich hostitelů. Dnešek už byl jenom takový symbol. Pro nás ne tolik důležitý. Došli jsme, zvládli jsme to, dostali jsme diplomy a ocitli se v krásném městě. Ale emoce se odehrávaly včera. To jsme ale stejně všichni tak nějak tušili. A není to špatně. Patří to k poznatkům z celé téhle cesty.

Ale abych nekončil negativně. Santiago de Compostela je opravdu kouzelné, hlavně pozdě večer, kdy z něj zmizí turisti. A především jsme se odměnili večeří, která byla neuvěřitelným zážitkem. Podnik Casa Marcelo je zvenku naprosto nenápadný – nebýt aplikace Foursquare, nejspíš bychom si ho ani nevšimli. Což by byla zásadní chyba. Velmi příjemný a útulný interiér, starostlivá a přátelská obsluha, výborný koncept („Důvěřujte nám, nechte to na nás a my pro vás připravíme to nejlepší menu.“) a hlavně sedm chodů naprosto famózních pokrmů. K tomu atmosféra, energie, dojemně působící starouškové sedící vedle nás, osobní rozloučení šéfkuchaře – prostě ta správná tečka naší pouti se přece jen dostavila a Španělsko jsme vzali na milost. Ale zítra se ještě vracíme do Porta, abychom si trochu odpočinuli a užili si jedno z nejkrásnějších měst Evropy. Tedy mám trochu obavu, že budeme ráno ze zvyku zase sbalení na výšlap…

Ještě se pokusím sepsat, co mně osobně Svatojakubská pouť dala a taky pár rad, tipů a praktických informací pro ty, kteří by chtěli pouť absolvovat taky. Fotky dneska posílat nebudu, protože ráno vstáváme na autobus. Počkejte si na celkový souhrn 😉

Moc děkujeme za podporu! Bylo moc fajn a hodně nám pomáhalo vědět, že nás sledujete a že nám držíte palce!

Dobrou noc nebo dobré ráno, ať už při čtení děláte cokoli 😀

5 klíčových výrazů dnešního dne: #vcili #santiagodecompostela #nebevhube #konecnebozacatek #dekujeme

Sledujte můj cestovatelský profil na facebooku a neuniknou vám nové příspěvky 😉

19 lajků

0 komentářů k "Den 12: Konec, nebo začátek?"Přidejte vlastní →

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.