Den 5: Všechno jinak

Trasa: Vila Praia de Âncora > Oia
Vzdálenost: 26 km

Dnešní den přinesl několik zásadních změn, které se zapíšou výrazným písmem do análů naší výpravy. (Naopak Běhna by uvítal, pokud by se cokoli z jeho análu po šesti dnech odepsalo.) Pojďme si to shrnout:

• Završili jsme prvních 100 kilometrů! Být někdo z nás dostatečný masochista, táhli bychom s sebou šampáňo a bouchli ho. Takhle jsem bouchal jenom já Běhnu, kdykoli se mi připletl do cesty s těmi holemi, kvůli kterým jsme na Ruzyni běhali jako Emil Zátopek v Helsinkách, a on je pak nosí na báglu a koleduje si o to, že někde shodí nějakou vzácnou sochu a bude tu do konce roku drhnout záchody. Při téhle příležitosti jsme si představovali, jaká prohlášení zřejmě vyslovíme v Santiagu:
  • „Jmenuju se Běhna a jsem feťák. Má někdo pilulku?“
  • „Jmenuju se Kivi a mám tři stehna a jednu holeň.“
  • „Jmenuju se Honza a přibral jsem tři kila.“
  • „Jmenuju se Trang a už s váma nikdy nikam nepojedu.“
• Totální změna počasí. Po čtyřech dnech jako ze žurnálu jsme si dneska užili skotský podzim. Mlha, chladno, mrholení až déšť. Jenom ti chlapi v kiltech tu chyběli. Nicméně je potřeba říct, že podobně jako v mém milovaném Skotsku, i tady to mělo působivě mystickou atmosféru. Tedy do chvíle, než jsme promoklí museli táhnout nákup (koho napadlo koupit meloun?) do naší dnešní parádní chalupy s výhledem na moře. Nechápu, jaktože toho tolik sežereme.
• Přesunuli jsme se z Portugalska do Španělska. Byla to taková rychlost, že jsem si to uvědomil, až když jsem při trhání ostružin zahlídl španělskou vlajku. Místo trajektu jsme totiž jeli jako VIP na motorovém člunu jenom my čtyři přes zátoku, kterou si tyhle dvě země rozpůlily. Nečekali jsme, že bude rozdíl tak znát! Portugalské městečko Caminha bylo živé, všude spousta lidí, otevřených restaurací atd. Španělské město A Guarda nám připadalo jako město duchů. A to nejen proto, že se tu zrovna odehrával pohřeb. Jazyk mají Španělé zvukomalebnější, ale jinak zatím s láskou vzpomínáme na Portugalsko a těšíme se, až se tam za týden vrátíme.
• Španělé mají takové patníky, na kterých na metr přesně zobrazují počet kilometrů chybějících do Santiaga. Zrovna se tu u večeře hádáme o to, jestli je to lepší takhle, nebo naopak. Ale prostě se teď spíš budeme zmiňovat o tom, kolik nám chybí do konce, protože kdo si má lámat hlavu s počty, ne?
• Kdo čte pozorně, všiml si v jednom z bodů výše, že jsme poprvé použili na trase pouti nějaký dopravní prostředek. Ale vůbec to není proti pravidlům! Naopak pouť není triatlon, takže plavat tu nikdo nikoho nenutí.
• Je tu o hodinu víc. To jsme s Kivi a Běhnou řešili asi deset minut v lese, než jsme se dohodli, kolik je vlastně hodin. Všichni tři máme aspoň část vysoké školy (my s Kivi celou).
• Poprvé jsme se odchýlili od doporučeného rozložení pouti. Dneska jsme měli jít jenom třináct kilometrů, ale zítra třicet. Tak jsme si řekli, že si to dneska trochu prodloužíme, abychom zítra nedopadli jak ve filmu Kam pánové, kam jdete? No a nakonec jsme dneska dali 26 km, z poloviny v dešti. To jsme si teda pomohli… Karel Heřmánek by bledl závistí. (Ukázka pro mladší ročníky)
• Běhna nacvičil fotopózu „prsa trojky“ – viz foto níže.

A ještě jednu věc. Možná jste si říkali, proč tak málo píšu o Trang. Když to je těžký! Ji nic nebolí, nemá blbý kecy jako Běhna a většinu cesty je vždycky asi kilometr před námi. Ale máme ji rádi! Je to naše pozitivní duše a zlatíčko!

Hele večeříme a popíjíme, takže budu radši končit, nebo napíšu něco, za co mi Běhna ráno do vajíček přimíchá projímadlo (i když pochybuju, že ho má, jinak by ho už použil).

Dobrou a zase někdy hola!

5 klíčových výrazů dnešního dne: #100 #spanelsko #skotskypodzim #prsatrojky #kozy

Sledujte můj cestovatelský profil na facebooku a neuniknou vám nové příspěvky 😉