Kuba 2019

Kuba byla jednou ze zemí, kterou jsem měl v merku už léta, ale tahle destinace nejspíš čekala, až narazím na partu, kterou to do ní potáhne stejně jako mě. Udičku jsem nahodil, když se kamarádka Renča zmínila, že by chtěla v zimě vyrazit někam do tepla. Chytila se rychle, stejně jako pohodář Štěpi, který zlanařil i svoji kamarádku Katku. Jako dneska vidím, jak jsem se na Filipínách dostal po třech dnech zase na signál a zjistil jsem, že Štěpi nám koupil letenky. V té době jsem ale ještě netušil, že se koncem roku zamiluju a na téměř tři týdny se mi v únoru nebude odjíždět snadno…

Řada lidí tvrdila, že na návštěvu Kuby už je pozdě, že to nejlepší už je dávno pryč. To nemůžu posoudit. Už to nejspíš není taková divočina jako třeba před deseti lety, místní začali podnikat aspoň v tom, co jim stát povolil, takže turismus a komerce na ostrově vystrkují růžky. Nicméně mi Kuba svým koloritem a atmosférou připadala jiná než jakákoli země, kterou jsem doposud navštívil. Čekal jsem trochu víc propagandy a fotek Fidela Castra, ale převládal spíš Che Guevara a navenek nebyl komunistický režim tak znát – s výjimkou front a prázdných obchodů. Hlavně Viñales, Havana a Trinidad jsou místa, která si mě získala, jsem rád i za návštěvu Morónu nebo pohodu na kubánských pláží v čele s často zatracovaným Varaderem. Slyšel nebo četl jsem spoustu výtek vůči chováním Kubánců, ale na nás byli takřka všichni milí. Takže sečteno a podtrženo, Kubu můžu doporučit každému, kdo si chce užít trochu podmanivé exotiky, která je na turisty připravená. Jen malé doporučení: aspoň základy španělštiny jsou rozhodně výhodou.