Jak přežít Svatojakubskou pouť

Pokud jsme někoho inspirovali k absolvování Svatojakubské pouti, přináším dvacítku rad, tipů a praktických informací, které by se vám mohly hodit. Tras je celkem dvanáct a my šli zatím pouze jednu z nich (Portugalskou pobřežní), a to v létě, takže některé body nemusí platit obecně.

1. Sbalte si toho co nejmíň. A pro jistotu ještě jednou: Sbalte si toho co nejmíň! Tohle je rada, která vám může cestu hodně ulehčit, a to doslova i přeneseně. Pamatujte na to, že každé kilo představuje zátěž nejen na záda, ale na celé tělo a hlavně na nohy, které na takovou tíhu nejsou zvyklé a prostě se brání. Bolestí, otoky, puchýři, deformacemi atd. Budete se pohybovat v civilizovaných zemích, kde se dá všechno koupit. Ten bágl na titulní fotce je zbytečně velký, příště bych se hodně mírnil.
   • Určitě nezapomeňte: lehký spacák, pláštěnku na sebe i na batoh, náplasti, ručník (ideálně lehký savý a rychle schnoucí z Decathlonu), opalovací krém, žabky (jednak uleví večer nohám a jednak se hodí do ubytoven), nepromokavé pouzdro na poutnické pasy a dokumenty, odhodlanost a smysl pro humor.
   • Doma klidně nechte: karimatku, toaletní papír, jídlo, parfém.

S oblečením to nepřehánějte, v podstatě všude se dá prádlo vyprat (někde zdarma, někde za dvě tři eura). Naopak doporučuju vzít s sebou nějakou mast – měsíčkovou, zinkovou apod., která večer uleví bolestem.

2. Boty jsou ideální lehké, dobře prošlápnuté, netlačící a s měkkou podrážkou, vzdušné. Pohorky bych si osobně nebral.
3. Nepotřebujete žádnou mapu. Trasa je dobře značená, i když někdy chvilku trvá, než šipku zahlédnete. Narazíte na nasprejované šipky (na sloupech, dopravních značkách, svodidlech, domech, silnici/chodníku, stromech atd.), keramické cedulky nebo samolepky se žlutou šipkou nebo mušlí, ve Španělsku jsou hojně používané speciální kamenné patníky s vyznačenými kilometry do Santiaga. Před pár lety instalovaly nové, ale zůstaly i některé původní, které údaj o vzdálenosti neuvádějí v „KM“, ale v „PK“, což je to samé, ale údaje se u obou typů liší – z naší zkušenosti ty starší ukazovaly zhruba o dva kilometry míň, takže nás párkrát čekalo nepříjemné překvapení, když počet zbývajících kilometrů narostl, místo aby klesl. Jestliže musíte z trasy sejít (například abyste se dostali do ubytování) a pak se vám nechce vracet na stejné místo, můžete trasy najít na různých webech, například tady.
4. Pokud vyjdete z Porta, oficiální poutnický pas koupíte za 2 € v katedrále, která otvírá v devět hodin ráno. Pak jeďte metrem na stanici Mercado, kde můžete dostat druhé razítko, pak přejdete most, dáte se doleva a dál už vás šipky navedou k moři.
5. Sbírejte razítka. Bez nich vás neubytují v albergue a nedostanete na konci cesty diplom. Razítka jsou k mání v kostelech, restauracích, obchodech, ubytovnách, informačních kancelářích atd. Některé dny takových míst moc nebylo, takže je dobré aspoň první dvě, na které ten den narazíte, využít.
6. Půjdete po různých površích. Budete nenávidět dlažební kostky a cesty vyskládané z kamenů. Blahem se budete tetelit na dřevěných deskách, asfaltu a lesních cestách zasypaných měkkým pískem nebo hlínou.
7. I terén se mění. V první části naší trasy převažovaly roviny, pak se postupně objevovaly i kopce až „kolmé roviny“, jak nazval strmá stoupání Běhna. Není to nic drastického, ale někdy se (hlavně v horku) člověk zapotí. Každopádně pokud vás budou bolet nohy, nejvíc uvítáte velmi mírná stoupání, která nejsou namáhavá, ale zároveň není bolest tolik cítit. Chůze z prudšího kopce je nejhorší!
8. Pokud nejste zdatný chodec zvyklý na časté a dlouhé trasy, bolesti a puchýřům se nejspíš nevyhnete. Když nedodržíte bod 1, budou vás v prvních dnech krutě bolet ramena. Postupně začnete tíhu batohu vnímat míň a míň a tahle bolest ustoupí jako první. Chcete-li chodit v tílku, osvědčily se houbičky na mytí, kterými si na nejcitlivějších místech vypodložíte popruhy. Bolet vás můžou plosky, hrany chodidel, nárty, holeně a samozřejmě puchýře. Na všechno se dá zvyknout a všechno se dá překonat. V místních lékárnách vám rádi doporučí vhodné přípravky na zmírnění příznaků.
9. Neumřete hlady ani žízní. Budete procházet po pobřeží, vesničkami, městečky a městy. Všude jsou kavárny, restaurace, stánky, obchody. Jen je potřeba dát pozor na siestu – odpoledne je naprostá většina uvedených zařízení zavřená a otevře se zase až večer. Samozřejmě je potřeba mít s sebou vždycky vodu, ale ta se dá buď koupit nebo často i natočit v ubytovnách i cestou. Ceny v Portugalsku a Španělsku jsou pro nás v pohodě – láhev vody (1,5 l) 50 centů, svačina typu bageta/sendvič kolem 3 – 4 €, pivo kolem 2 €, plechovka koly v automatu kolem eura. Mimochodem narazili jsme i na několik automatů s nápoji a sladkými i slanými drobnostmi.
10. Platební karty vám někde budou k ničemu (například i v ubytovnách), ale ve větších městech jsou platební terminály i bankomaty běžné. Jen nás trochu překvapilo, že bezkontaktní tu zatím nefrčí.
11. Správný poutník by měl bydlet v poutnických ubytovnách, tzv. albergue. K těm vás v naprosté většině případů zavedou i značky, na kterých je buď přímo napsán název, nebo je k šipce a mušli přidáno písmeno „A“. V oficiálních ubytovnách se platí na španělském území 6 €, v Portugalsku se ceny lišily – někde byl poplatek dobrovolný, někde to bylo třeba 10 € i víc. Otevírají se odpoledne (někde ve 13 hodin, někde o hodinu nebo dvě později) a je vhodné do nich dorazit brzy, protože v těch menších se může stát, že už se na vás nedostane. Pak jsou samozřejmě k dispozici hostely, penziony, hotely atd., ale tam už zaplatíte víc.
12. Pokud zvolíte albergue, kromě výjimečných případů, kdy si můžete připlatit za samostatný pokoj ideálně s vlastní koupelnou, budete spát na palandě v pokoji pro dvacet až čtyřicet lidí. Někteří chrápou. A poutníci vstávají postupně (odejít musíte nejpozději v 8 ráno). Takže třeba už od pěti hodin neustále zvoní budíky, někdo šustí a vydává další zvuky při balení, chodí po pokoji atd. Pokud snesete špunty do uší, není to marná věc. Jen pak taky musíte slyšet vlastní budík.
13. V létě vycházejte co nejdřív. Vedro může být hodně nepříjemné, teplota kulminuje mezi třináctou a patnáctou hodinu, ještě pozdě odpoledne může být opravdu horko. A aspoň budete mít večer sílu a čas se projít po městech, do kterých dorazíte, často je co k vidění. Krom toho budete mít větší šanci na postel v ubytovně.
14. Nepřeceňujte se. Z naší zkušenosti pro nás bylo mezních 25 – 27 kilometrů denně, víc už nebylo příjemných a tělo taky potřebuje čas na regeneraci. Doporučené denní trasy a zastávky neberte jako dogma, klidně si je upravte, ubytování se vždycky nějaké najde.
15. Nejhorší jsou první tři čtyři dny. Pak už si zvyknete a bude vám to i rychleji utíkat, hlavně po první stovce kilometrů.
16. V Santiagu nedostanete diplom v katedrále, ale v budově nazvané Pilgrim’s Reception Office; když se díváte směrem ke katedrále, dejte se doleva, na konci je cesta vedoucí celkem strmě dolů, pak odbočte doprava a po asi osmdesáti metrech po levé straně to je.
17. Angličtina není hlavně ve vesnicích a městečkách ještě úplně běžnou výbavou, takže pár základních výrazů ve španělštině (případně i portugalštině) rozhodně není na škodu. Poutníci se zdraví Bom caminho (v Portugalsku) nebo Buen camino (ve Španělsku).
18. Do zásuvek nepotřebujete adaptér, ale připravte se na to, že vám do nich většinou nebudou pasovat naše rozdvojky s vidlicí.
19. Vydejte se na pouť! Je to nevšední zážitek, na který jen tak nezapomenete. Budou se ve vás nejspíš odehrávat různé pocity, ale na konci to určitě bude hrdost. A třeba vás ta cesta někam posune – a nemyslím tím jenom do Santiaga de Compostela.
20. Pokud si netroufáte vydat se na pouť poprvé sami, nenechte se odradit tím, když vám bude někdo vykládat, že jenom tak to má smysl. Zážitek je to určitě silnější, ale osamocených poutníků jsme moc nepotkali. Často to byly spíš dvojice i větší skupiny nebo dokonce rodiny. My jsme šli ve čtyřech a rozhodně toho nelituju.

Sledujte můj cestovatelský profil na facebooku a neuniknou vám nové příspěvky 😉