Den 7: Sangría de Cava

Trasa: Baiona > Vigo
Vzdálenost: 26 km
Do cíle zbývá: 104 km

Dneska začnu trasou, ať to mám co nejdřív za sebou. Byla jednou z nejdelších (pokud bych počítal i cestu do hostelu, tak úplně nejdelší – 28 km), nejnáročnější (jak prohlásila Kivi: „A oni nikdy neslyšeli o hřebenech nebo vrstevnicích?“), panovalo zatím asi největší vedro a bezvětří. Možná mi to nebudete věřit, ale přesně ve chvíli, kdy jsem napsal to poslední slovo, zapěla z našeho záchodu Aneta Langerová „v bezvětří“! Tedy ne že by tam seděla Aneta, ale Běhna prý chtěl zvukově kompenzovat svoje větry. A taky jsme poprvé narazili na amatérsky chaotické značení. Na dvou místech ukazovaly šipky dvěma různými směry. Jako v pohádce se v obou případech objevili místní staroušci a až příliš plynnou španělštinou se nám snažili poradit. Jenomže naše tlumočnice Trang už byla samozřejmě o dva kilometry dál a moje španělština zůstala v Patagonii (2015). Takže jsme my tři nachodili o dost víc, než jsme museli, protože jsme v obou případech neposlechli rad starších a vybrali si špatnou cestu.

No a co jsme viděli? Všechny kostely měly zavřeno, k moři nás šipky vůbec nepustily, Běhna chce dát do zápisu, že si tu poprvé pohladil koně. My se vlastně dost rozcházíme v hodnocení dnešního dne. Pro mě a snad i pro muchachas to byl zatím ten nejmíň záživný a zajímavý, Běhna si naopak liboval. Buď za to zase můžou ty pilulky, nebo jeho botky samochodky, kterým ráno leštil bílé podrážky. Jen stěží bych si vybavil zbytečnější činnost. A málem bych zapomněl na strom obsypaný avokádem, ale dosáhnout se na něj nedalo. Ani hůlkami, které jsou i nadále připevněny na batohu nejmenovaného člena týmu.

Každopádně konec dobrý, všechno dobré! Ačkoli jsme se do ubytování v cílovém Vigu vyloženě doploužili (hlavně Kivi toho měla plné sandále i rozkošné kompresní ponožky), po krátkém odpočinku a odškrábání několika kil špíny a prachu jsme se vydali do města na večeři. S ohledem na Kivi jsme vybírali podnik do vzdálenosti devadesáti metrů (i tak od chvíle, kdy napsala vtipné „Běžím!“, do jejího příchodu uplynulo asi dvacet minut), nechali jsme si poradit naším recepčním. A bylo to skvělé! Na tomhle místě musím poděkovat Trang, která pro mě objevila nejlepší drink na světě: Sangría de Cava! Nic lepšího jsem nikdy nepil a dal bych klidně tři litry. Těch devadesát metrů by mě pak snad odtáhli. Když jsme šli z večeře, všude byla spousta lidí, seděli na schodech, na barových židlích před podniky, zkrátka kde se dalo. Povídali si, jedli, pili… Naprosto úžasná atmosféra, kterou si v Praze díky chytrým radním nebo komu už neužijeme.

Teď mi ještě píšou holky, aby mi připomněly, co jsme už několik dní chtěli dát do zápisu a vždycky zapomněli. Vůbec nechápu, proč má Běhna tak velký bágl, když chodí i spí pořád v jedněch a těch samých trenkách, a to ještě naostro. Na jeho obranu musím podotknout, že si je pere, ale stejně…

A to by asi pro dnešek stačilo. Zítra nás čeká taková malá procházka (15 km), tak si snad odpočineme před závěrečným čtyřdenním finišem. Držte nám palce – za chvíli jdu rezervovat ubytování v Santiagu, tak se tam prostě musíme nějak dobelhat.

Fotky nejsou nic moc (samozřejmě kromě selfie), ale něco sem dát musím – ať sami vidíte, že to dneska byla celkem bída.

Dobrou a zase někdy hola!

5 klíčových výrazů dnešního dne: #zmatek #nahorudolu #mrtvakivi #vigo #sangriadecava

Sledujte můj cestovatelský profil na facebooku a neuniknou vám nové příspěvky 😉